Co je inventura života a proč se do ní vůbec pouštět? K čemu je to dobré? Znamená to snad, že budu psát svoje paměti? Moji milí, může to být očistné a inspirující, ale i náročné a bořící zdi. Jak jsem to měla já? Co mi to přineslo?
U mě to byl souhrn několika impulzů a podnětů z více stran. Opravdu hojně poslouchám podcasty všeho druhu – tam bylo jedno pošťouchnutí. Pak taky v několika knihách za posledních pár let mě něco na ten způsob zaujalo. Prostě ta rekapitulace života chtěla ke mě a přišla, když mi bylo NEDÁVNO 🙂 zhruba 42/43 let. Naštěstí mě k tomu neinspirovala žádná životní rána, jak to tak někdy bývá, jako je vážná nemoc, rozvod, smrt někoho blízkého, stěhování apod. Prostě přišel na to čas.
Mám za to, že pokud k něčemu takovému vůbec přistoupíte, záleží čistě na každém z vás, KDY nebo v jaké fázi života to bude. Někoho k tomu možná přiměje číslo na narozeninovém dortu, někoho něco úplně jiného. Záleží na hromadě proměnných a je to zcela individuální.
Je to více či méně důkladná rekapitulace vašeho dosavadního života. Ohlédnutí se zpět ale i pohled na to, jak žijete dnes, s následnými praktickými kroky ke změně do budoucna. Jak jsem zmínila – může to být velmi tranformační, minimálně zajímavé.
Jak dlouho to trvá?
Můžete to vzít fakt od podlahy a rozpitvat svůj dosavadní život na prvočinitele nebo se zaměřit jen na jednu, dvě nebo víc oblastí. Ale jedno je jisté, pokud do toho půjdete a myslíte to vážně, zabere vám to čas a podle vaší preference rozsahu to může být klidně rok i víc. U mě to tak bylo.
Většina z nás nemá k dispozici volných 24/7 po dobu mnoha týdnů a měsíců na to, aby si přemýšlela a rekapitulovala svůj život. Taky občas chodíte do práce, podepisujete úkoly, vaříte, vyzvedáváte kabáty z čistírny, píšete emaily, spíte…. Je to stejné, jako když někdo chce ujít 1000 km napříč celou Českou republikou (mj mám to na svém TO DO seznamu :)), tak ve většině případů si to odchodí o víkendech nebo na etapy tehdy, kdy to je možné.
Takže pokud jste odhodlaní, vězte, že to bude chtít i chvíle klidu a soustředění. Schůzky sám se sebou.
Nejprve si napište svoje CV. Ale ne takové to suché, které pak posíláte HR oddělení firmy. I když začnete opravdu tím, že si napíšete školy, zaměstnání, kurzy, ale pak i zásadní etapy života – manželství, děti, rozvody, stěhování apod.
Jak budete psát ( nebo posléze, až budete mít celý přehled hotový ) zamyslete se u každého bodu/období, jaké bylo, jak jste se cítili, byli jste šťastní, spokojení, smutní, úspěšní, zklamaní, unavení? Začněte tedy s vašimi subjektivními pocity a vzpomínejte.
Co vaše vztahy v těch daných obdobích? Děti? Kamarádi? Kde jste žili? Volný čas? A last but not least – zdraví – to je věc, ve které se odráží úplně vše výše zmíněné. Byli jste zdraví? Nebo tam někdy byly zdravotní potíže?
To je první úkol a věřte mi, pokud to myslíte vážně, zabere vám dost času. Já si vzpomínala kolikrát dost ztěžka. Jako kdybych si nemohla vůbec vzpomenout, co se dělo a týkalo se především ne příliš pozitivních období, kdy čas kolem mě plynul a já jela v kolečku, které se zrychlovalo. Ta stresová období na chlup odpovídala následným zdravotním potížím, jak na fyzickém, tak duševním zdraví. Vše je spolu propojené, víme?
Takže pokud se do toho pustíte, budu vám držet palce. A až to budete mít hotové, dejte si zase nějaký čásek to vstřebat a zamyslet se. To je často masakr. Z mé dnešní perspektivy jsem mnohdy nechápala, jak jsem tak mohla žít. Ale nejlepší vysvětlení pro mě je, že člověk dělá to nejlepší, čeho je v dané chvíli se svými zkušenostmi schopen.
Kdo by se chtěl do toho ještě víc opřít, vezme si pak každou oblast života zvlášť a rozebere si jí do detailu. Pořádně si o ní zapřemýšlí. Například oblast vztahů. Co rodiče? Kamarádi? Manželství? Jak se vaše vztahy vyvíjely? Nebyli nebo nejsou ve vašem životě lidi, kteří vás vysávají nebo vám s nimi není úplně dobře?
Mám kamarádku, která se pravidelně schází se svými bývalými spolužačkami ze základky. Jedna z nich se chce často sejít pouze ve dvou. A co dělá? Pomlouvá ostatní, neustále si stěžuje a nepustí vás ke slovu. Zkrátka si celou dobou mele to svoje. Moje kamarádka, kterou setkání vysávají, nedokáže tuhle osobu ze svého života vyškrtnout. Říká: ale vždyť my se známe tak dlouho, mě je to blbý ji odmítnout, já to vydržím. Tak asi tak. Co chceš, to máš. Nemusíte hned každému do očí sdělovat svůj názor na ně (můžete :)) Prostě třeba jen omezte kontakt s nimi na minimum. Je to váš čas a váš život. Toxiny do života nebrat!
Fajn, minulost máme rozebranou a nestačíme se divit. A copak teď? Jak to máte ve všech oblastech života TADY A TEĎ? Kde DNES žijete, vaše SOUČASNÁ práce, SOUČASNÉ vztahy, zdraví, péče o sebe, odpočinek, volný čas …. Takže všechno znovu, moji milí. JAK TO MÁTE DNES? Klidně si to zase napište, protože teď to víte, ale bude zajímavé si to třeba za rok přečíst.
Nakonec přichází nejtěžší část, která zabere obvykle nejvíce času. Minulost a přítomnost done…ale co zítra? Co byste chtěli změnit, dělat jinak nebo zlepšit? Co jste se o sobě během té inventury dozvěděli? Umíte si sami sobě dát zpětnou vazbu? Pokud ano, vezměte si zase tužku a papír a projděte si vše znovu – Chcete pořád dělat vaši práci? Jak jíte? Jak spíte? Jak trávíte čas? Učíte se nové věci? Není třeba zajít za někým, obejmout ho/jí a omluvit se? Budu se opakovat, ale projděte si opět váš život krok za krokem…..Jedna věc je vůbec přijít na to, co udělat, druhá to opravdu udělat. Takže nejtěžší na tom celém nakonec je… AKCE. TAKŽE KONEJTE!
Začnu tím, na co jsem fakt pyšná. V oblasti zdraví jsem to vzala z gruntu. Rozhodla jsem se opustit NEpéči o mé zdraví ve státním zdravotnictví, doporučení brát do konce života léky bez jakékoli zpětné vazby a doporučení, co a jak dělat jinak, abych byla zdravá a vzala jsem SVÉ zdraví do SVÝCH rukou. Četla jsem, poslouchala a zajímala se. Je to přece moje zdraví a můj život,ne? Vybrala jsem si nestátní zařízení a začala aktivně konat. Změna stravy a životního stylu – rozuměj – jez, co ti neškodí, víc spi, víc odpočívej, víc se hýbej, víc buď v přítomnosti atd. To by bylo na pár Á4.
Chodím 3x-4x týdně běhat + 3x týdně jóga, pilates, tanec. Jídlo je zásadní pro zdravé tělo a já se to moje učím poslouchat. A moc mě to baví, jak to dohromady dobře funguje. Taky míň pracuju. Je to velká změna a já jsem za ni vděčná.
Nicméně, nejsem dokonalá. Nedělám určitě vše, tak jak by se ideálně mělo. Ač vím, že bych se – pro dobré spaní – od cca 22 hod neměla vystavovat modrému světlu, zklidnit se a připravovat se v šeru na kvalitní spánek, čučím leckdy do půl jedný (i déle) na seriál na Netflixu a nervuju se, jak to dopadne. Nobody is perfect.
Ve vztazích se taky děly a dějí věci. Něco se zlepšilo, něco mi vykrystalizovalo tak, že je nutné na tom zapracovat. Zaplaťpánbůh za to. Jasně, že je to celoživotní práce, ale ty změny já osobně vidím a je to dobře.
Když to trochu odlehčím, inventura života znamenala i to, že jsem udělala důkladné vytřídění celého domu. Vůbec to nesouviselo s tím příšerným korona časem. Dostala se ke mě kniha a metoda Marie Kondo. Já jsem neuklízecí typ. Uklízení? Fuj, fuj. Ale toto není o vytřené podlaze, ale o tom, co vám v životě dělá radost. A tím, že i prakticky vytřídíte vše kolem vás a vyhodíte spoustu věcí, se vám uleví a líp ve svém prostoru fungujete. Je to opravdu zázrak, zlatíčka. Jen se do toho pustit. To mi trvalo na etapy tak cca tři čtvrtě roku.
Zvláštní kapitolou, hlavně pro ženy, v tomto ohledu může být i šatník. Tady zvolte metodu, která vám vyhovuje. Inspirujte se kdekoli vám libo. Já sleduju na sociálních sítích nemnoho stylistek/stylistů + jejich videa a příspěvky. A pak jdu na nákup 🙂 Konkrétní příklad: Co třeba takové spodní prádlo, holčičky? Jaké máte? Je krásné nebo spoléháte, že ho moc lidí nevidí :)? Nechce to update?
Co místo, kde žijete? Líbí se vám tam? Nebo byste to chtěli změnit? Pokud ano, nebude to nic lehkého, že? Pokud budete mít vůbec odvahu tu změnu udělat? Co vaše práce a kariéra? Baví vás vaše práce? Nebo toužíte dělat něco úplně jiného, ale bojíte se? Že se neuživíte? Že je to velký risk opustit teplé místo?
Pro tuto oblast existuje tuna knih a inspirace všude kolem vás, ale já doporučuji na začátek vaší inventury života knihu Ikigai – najděte smysl života. Je to hodně praktické a když popíšete hromadu papírů při praktických úkolech, uděláte pro sebe dobrou práci a možná zjistíte, že to, co teď děláte, je to vaše a pro vás.
Copak volný čas? Odpočíváte? Vždycky jste chtěli chodit do kurzu malování? Najděte si nejbližší vašemu domu a zapište se do něj. Jste tu a tam v přírodě? Sportujete? Cvičíte? Uděláte každý den pět dřepů? Ta vůle, co? Vydržet a udržet tu pravidelnost! Jednou, dvakrát člověk vynechá a už to zase nejede…..Člověk ví, že by to bylo potřeba, ale odhodlat se. …Nikam nejdu! Prší!
Na závěr, jedna věc navíc, která možná není pro každého. Pokud chcete, udělejte si svůj vision board, takovou nástěnku snů a přání. Můžete si ho vyrobit/namalovat/nalepit obrázky na papír nebo jen vymyslet ve svojí hlavě. Může to být váš vysněný život na jeden rok, na pět let, na deset nebo na celý život a opět do něj můžete promítnout vše, s čím jste dosud ve vaší inventuře pracovali …. Kromě všech těch praktických kroků, do kterých se hned pustíte a změní váš život k lepšímu, můžete tedy i snít a pokud si umíte správně přát, splní se to, ale to už je téma na samostatný článek.
Ať se vám daří 🙂
Klára❤