Je dnes seznamování snazší než před sto lety?

Umí se dnes muži vůbec dvořit? Dřív to byla větší romantika nebo ne?! Jak ulovit ženicha aneb je dnes seznamování snazší než před sto lety?

Krásné dámy v šatech s obří sukní, v kloboučku a deštníčkem, jdoucí rozvážným krokem potkají gentlemana s cylindrem a hra může začít. Myslíte si, že tehdy seznamování bylo zcela odlišné od toho dnešního?

Příběhy z 19.století s podobnými scénami miluju, ať už si je užívám v knize nebo ve filmu ( je jich spousta – např. Malé ženy, Pýcha a předsudek …)

Miluji to pomalé životní tempo. Miluji to, jak gentleman dochází k dámě, týdny a měsíce, dvoří se jí, konverzují na loďce a na kolonádě a po dvou letech ….se políbí😉

Nedávno jsem četla knihu – příběh z doby války Severu proti Jihu. Situace: dáma se ve vypjaté chvílí nebezpečí života přiblížila k pánovi, stoupla si k němu a když nebezpečí pominulo, úlevou i z rozrušení ho objala. V dalších dnech se v rodině pána řešilo, jak se k situaci postavit. Bylo jasné, že by měl single lady požádat o ruku, protože takové vyjádření intimity nebylo jen tak. Dnes je taková situace pro nás minimálně úsměvná.

Na druhou stranu, když se probudím z romantického oparu takového příběhu, je pravda, že v této době měly ženy oproti dnešku zcela jiné postavení ve společnosti, samozřejmostí byly domluvené sňatky a platila naprosto odlišná pravidla, co se týká dvoření a navazování vztahů.  Selanka to byla jen, pokud si daný, předem sjednaný pár opravdu padl do oka.

Dejte to do novin nebo na ZEĎ

Tento článek jsem proložila několika inzeráty z deníku Lucerna z roku 1936. Věřím, že se jimi také pobavíte.

Kam se hrabou dnešní superkorektní seznamky, kde se zájemci o lásku opatrně vychvalují a snaží se, aby nikoho neurazili.

Tenkrát – to byla jízda! Pěkně na rovinu, co dotyčný hledá a nabízí – lásku, peníze, povyražení.

Jaké bylo seznamování za první republiky?

Seznamovat se a flirtovat bychom, milé dámy, mohly v této době jak o život, ale dnešní ledabylost a nahodilost ve výběru našeho budoucího ženicha v tomto ohledu by nám byly tenkrát houby platné. Nebyl čas ztrácet čas. Ulovení ženicha, to byly nervy a nebylo možné, nic ponechat náhodě. Doba sice od 19.století po dalších sto letech pokročila, ale k dnešním poměrům to mělo stále daleko.

Kdo se ženil nebo vdával z lásky, mohl mluvit o velkém štěstí  – sňatky byly stále velmi často domluvené a až právě za první republiky pomalinku zamilovanost začínala při výběru partnera vystrkovat růžky.

Slečny střední vrstvy si zakládaly na své nezávislosti, ale obvykle jen do svatby. Většinou.

Postavení žen bylo stále odlišné od dnešního pojetí. Být vdaná bylo snazší. Pokud jste zůstala na ocet, považovali vás za chudinku nebo lehkou ženu.

Vdát dceru bylo tak moc důležité, že třeba zásnuby plnily funkci tzv. pojistky. Byl to závazný vzájemný formální slib, který obě strany podepsaly v kanceláři u právníka. V případě zrušení zásnub se v závislosti na velikosti majetku konalo něco, ne nepodobné dnešnímu rozvodu. Pro toho, kdo zasnoubení zrušil, to bylo často velmi drahé.

Povinnost vyměřit věno ukládal zákon. Před svatbou se o něm uzavírala notářky ověřená smlouva a pokud by rodiče manželky nechtěli platit, mohl ženich slíbený majetek vymáhat u soudu.

Existovaly návody jak  uzavřít úspěšný sňatek. Před svatbou bylo nezbytné si ženicha i nevěstu pořádně proklepnout. Internet nebyl, tak se všemi možnými způsoby zjišťovalo, jaké jsou rodinné a majetkové poměry, popř. předešlé vztahy apod.

Dnes máme speed dating a sociální sítě, ale je seznamování snazší?

Mohlo by se zdát, že internet a sociální sítě komunikaci usnadňují a lidé se lépe a rychleji seznamují. Může to tak být, někdo takovou zkušenost má. Já si myslím, že osobní  kontakt nenahradí nic. Nejmenovaný člen naší rodiny si psal s chlapcem pár měsíců na Facebooku, než se poprvé setkali a šli na opravdové rande. A co se nestalo? Necinklo to, kouzlo a jiskřička neproběhly.  Zkrátka ten druhý se nějak zatváří, podívá…..a Vy si řeknete: Co ten jeho hlas a gesta? Tak to ne. Děkuji. Nechci.

Když jsme jako teenageři chodili  v minulém století pařit, museli jsme se spoléhat právě jen na osobní kontakt. Hned jsem věděla, jestli mi ten kluk va nebo neva. Bylo tedy oproti dnešku opravdu rychlé a efektivní.

Jak je to tedy dnes?

 Jak se dnes muži dvoří, když se snaží ženu zaujmout? Je to hodně jiné než před sto lety?

Prostředí a věci kolem nás se mění, šaty, které nosíme, jak mluvíme, i co říkáme – to vše se mění a je to rozhodně jiné než před sto nebo dvě stě lety. Ale jak je známo, lidé jsou od doby kamenné pořád stejní. A protože jsem optimista do morku kostí, doufám a věřím v to nejlepší.

Věřím, že muži, když usilují o dámu, tak jsou galantní a dvoří se, co jim síly stačí.  Poznámka:  I když všem ženám je pochopitelně jasná ta věc o hlavě a krku, dvoření bychom si neměly nechat vzít🧡

Myslím si, že obě pohlaví byly a, i dnes, jsou na prvních randíčkách tak nějak lepší, chovají ohleduplně, culí se, červenají se, jsou vnímavější, milejší, zdvořilejší….. Myslím si, že to rozechvění na prvním rande je pořád stejné.

Mravy se uvolňují a mění se, ale láska nevyjde z módy nikdy.

Takže pokud jste single a na obzoru se jeví potencionální známost, užívejte si dvoření a to kouzlo prvních schůzek, co nejdéle to půjde.

Krásný den všem přeje💖

Klára💋