Kde nesmíte jíst CHLEBÍČEK a k čemu pláštěnka?!

Proč bychom měli potřebovat pláštěnku nebo speciální místo, kde chlebíčky jíst? Než si po zuřivé diskusi roztrháme občanky, podíváme na zoubek této české tradici. Chlebíček je klasika, ale….

Chlebíčky miluju a MOC ráda je jím. Ale je pravda, že konzumace chlebíčku na veřejnosti je velmi problematická. Nemluvíme teď o jednohubkách nebo jakémkoli finger food, kdy jednosoustová záležitost na jeden pokus lehce zapluje do Vašich úst.

Mistr etikety Ladislav Špaček říká, že pokud chcete sníst klasický český obložený chlebíček, dodržte následující postup. Kupte si ho, jděte domů ( na veřejnosti je jeho konzumace zapovězena 🙂 ), doma zatáhněte záclony a závěsy, vezměte si na sebe v ideálním případě pláštěnku a můžete začít hodovat. Po konzumaci se ještě musíte osprchovat. Mám tenhle jeho vtipný přístup k chlebíčkům moc ráda. Je to zábavné a je v tom, z hlediska etikety, skryt fakt, že dle pana Špačka není možné chlebíček kultivovaně a slušně zkonzumovat.

Vymazlené chlebíčky

Jak na chlebíček?

Klasický chlebíček, aby byl co k čemu, musí mít na sobě ideálně velmi bohatou, chuťově vyváženou a zajímavou kombinaci surovin a je nezbytné ho sníst rukama. Příbor si na něj obvykle nikdo nebere, nebo Vy ano? No, tak jdeme na to.

Takže uchopíte chlebíček a teď to přijde…

error etiketa no 1

…musíte totiž otevřít Vaše ústa natolik, aby se tam vše v pořádku vešlo, což vyžaduje otevření  Vašich úst minimálně tak, jako byste u zubaře otevírali ústa na vytržení osmičky vzadu nahoře. Nejhorší z hlediska vizuálního efektu tohoto momentu je vteřina či dvě, kdy máte otevřeno na maximum a vsunujete chlebíček. Pokud si představíte, že by Vás v této pikovteřině někdo vyfotil, asi byste si tuto fotku nedali jako profilovku na Facebooku, nebo ano 🙂 ? Absolutně každý  v tomto momentu vypadá opravdu hrůzostrašně. Ale jinak opravdu chlebíček do úst nedostanete a teď následuje…

error etiketa no 2

…a to ukusování chlebíčku. Protože nejen, že neustále opakujete děsuplné otevírání úst na maximum, ale téměř při každém ukousnutí Vám něco odpadne – kus vajíčka, okurka, petrželka. Ubrousek nebo talířek je tedy nezbytnost.

error etiketa no 3

…některá obložení některých chlebíčků jsou velmi záludná, protože když do nich zakousnete, nepodaří se Vám danou potravinu překousnout ani nijak přežvýknout, takže jste nuceni si nacpat do úst celou obří část dané potraviny, např. pršut – celý plátek musí putovat do úst a Vy s pusou nacpanou jak sysel, nevypadáte ani náhodou jako opravdová dáma nebo pravý gentleman. Máte plná ústa nepoddajné potraviny a trvá poměrně dlouho, než jí zvládnete a  v takových vypjatých chvílích se vystavujete více či méně trapným okamžikům, kdy na Vás někdo promluví a nedejbože chce, abyste nějak zareagovali nebo něco řekli.

error etiketa no 4

…jak obvykle vypadají Vaše ruce, když s chlebíčkem skončíte? Dle pravidel etikety, když jíte něco rukama, měli byste mít k dispozici, v ideálním případě, finger bowl – misku s vodou na opláchnutí rukou nebo alespoň ubrousek. Začít jíst chlebíček, aniž byste se ujistili, že máte k dispozici ubrousek, je společenská sebevražda :-). Zapatlaní od pomazánky nebo vlašského salátu bez pomoci, bez ubrousku…..horor.

Co já a chlebíček?

Já chlebíčky miluju. Pokud jsou kvalitní, čerstvé a z dobrých surovin, jsou to mistrovská díla a úžasná česká tradice. Často si jako večeři upeču v troubě červenou řepu, s tymiánem, česnekem, se sýrem feta nebo kozím sýrem, navrch dám rukolu nebo čerstvý špenát. Ta extáze, když jsem takový chlebíček se všemi výše jmenovanými surovinami objevila v chlebíčkovém bistru Sisters v Praze v Dlouhé ulici! Nádhera. Celé toto úžasné jídlo, vymazlené do nejmenšího chuťového detailu na 10 x 5 centimetrech a na kvalitním žitném chlebu. Prostě nádhera, radost, zázrak a potěšení z jídla.

chlebíčky netradičně

Co na chlebíček říká současná bezlepková mánie?

Hromady lidí, kteří alergii na lepek nemají,  se dnes ve jménu módní vlny glutenfree dobrovolně vzdávají té radosti z čerstvě upečeného, klasického českého chleba s úžasnou kůrčičkou nebo právě chlebíčků. Co by na to řekli chlebíčkoví klasici a vyhlášení lahůdkáři první republiky pan Lippert nebo pan Paukert? Každý má právo na svůj názor. Jsem tolerance sama. Zen hadr, ale názor, že všechny mouky jsou zlo, nesdílím. Můj postoj k jídlu je: Užívej si všeho, co máš rád, ale s mírou a vychutnej si to. Pokud nechcete, nejezte nic, co je z jakékoli mouky. Žijeme ve svobodné zemi. Ale v současné době si můžete upéct doma cokoli nebo si v dobrém bistru dát chlebíček na žitném, špaldovém, kukuřičném, kváskovém a bůhvíjakém chlebu, obložen ideálně kombinací kvalitních surovin, které máte rádi – ať jste všežravci, vegani, vegetariáni, nesmíte lepek, laktózu apod, možností je dnes nepočítaně a kdo chce, ten najde nebo si poradí.

V lahůdkářství….

Už ten název je oku, uchu a chuťovým pohárkům lahodící, takže se vydávám na průzkum míst, kde se chlebíčky vyskytují. První místo je klasický mléčný bar „ mlíčňák“, jak jsme mu v dětství říkali a říkáme stále. Vizuálně je to takový pozůstatek dob komunismu, bílé dlaždičky, pult s vlašákem, vajíčkovým salátem, k němu rohlíček. Takový mlíčňák patrně vycházel z dřívější tradice lahůdkářství, nicméně kvalitativně se většinou s původní kvalitou lahůdkářství před sto lety rozcházel. Nostalgicky vzpomínám na dětství, mlíčňák na náměstí, kam jsem si chodila pravidelně kupovat za čtyři koruny vaječný řízek ( rozuměj krajíc chleba osmažený ve vajíčku, potřený hořčicí a obložený okurkou a cibulí). Zamáčkla jsem slzu.

Kromě mlíčňáku můžu dneska jít na chlebíček do bistra, kavárny, cukrárny a tam velmi záleží na Vás, jaká místa máte rádi, jak kvalitní a čerstvé věci nabízejí. Každopádně, nabídka je široká a jak a kde si vychutnáte tento skvost české gastronomie, záleží zcela na Vás.

Další místo, kde chlebíčky vedou jako jednička a klasika klasik, jsou návštěvy. Tam tradice nijak přerušena nebyla a doma tato mistrovská díla vznikají jak na běžícím páse a ve velkém množství. Já ráda sbírám recepty, nejen na chlebíčky. Některá obložení vyžadují opravdu delší čas v kuchyni – u nás doma nejoblíbenější, kromě klasiky jako je šunkový nebo vajíčkový, jsou to např. s pečenými paprikami a sýrem feta, chlebíček caprese, chlebíček s den předem nakládanými salátovými okurkami a kapary, roastbífový a další. Patrně za to může i trošku moje maminka, která je nejen excelentní a bezkonkurenční kuchařka, ale chlebíčky i za dob komunistu u nás doma byly fakt vymazlené ( ruský kaviár z Esa apod :-)) Pokud Vám chybí inspirace, koukněte na internet, nebudete vědět, co dřív.

Závěrem jednoduše:

• Ochutnávejte, pochutnávejte si a jezte s mírou to, co máte rádi.
• Mějte rádi tradice, jsou naše a jsou dobré.
• Pokud Vás to baví, obkládejte si sami doma a užívejte si chválu a obdiv Vašich návštěv.

Užívejte si každého dne s Vašimi milými a dojděte s nimi na kávičku a chlebíček.

Krásný den všem přeje

Klára❤