Barbershop – pánové, nebojte se vstoupit!

Co je to proboha zase ten barbershop? Copak se nám tu vyrojilo v posledních několika letech za novoty? A co je to za anglické slovo? Mnozí, kteří neví, si mohou pomyslet, že jde o zase o nějakou bláznivou hipsterskou novinku pouze pro metrosexuály. Pro mnohé může být překvapením, že je to věc stará jak lidstvo samo. Je to pánské holičství. Možná s trošku nezvyklým názvem.

Barbershop a tisíciletá tradice?

Holič by mohl soutěžit s jistými dámami o to, jestli není náhodou právě jeho řemeslo nejstarší. Nedivila bych se tomu. Načetla jsem si o holičích a historii tohoto řemesla poměrně dost a jelikož se jednalo a jedná o muže a službu pro ně, kroniky vydávají v tomto ohledu svá svědectví poměrně hojně.

Dnes jsem ráda, že holiči, jak bylo zvykem již mnohá staletí před Kristem, už u svého stolečku neprovádí stomatologické nebo chirurgické zákroky, třeba pouštění žilou. Jako zubaři, chirurgové i kněží v jedné osobě patřili ve 14. století k nejvlivnějším cechům. No, ne vždy to bylo dokonalé, někdy i dost pochybné, ba i nebezpečné, proto po pár stoletích už jim zbyly jen nůžky a břitva.

Barbershop nebo holičství?

Ok, historii máme. Novinka to tedy není. Ale proč proboha – řekne si průměrný český muž – těmto holičstvím neříkáme prostě holičství, ale barbershop? Není to totiž to samé. Začneme barbershopem. Je to americká tradice, která začala na konci 19. století. Do barbershopu začali muži přicházet nejen za úpravou zevnějšku, ale – a to hlavně – diskutovat o společenských i politických záležitostech i popíjet.

A co naše tradiční české pánské holičství? Vy nějaké znáte? Nejde spíše o kadeřnictví, kde se v záplavě žen tu a tam zjeví muž, který nutně potřebuje zkrátit vlas? Mužů v kadeřnictvích potkávám nemnoho, spočítala bych je za svůj život na prstech jedné ruky. A přitom před padesáti sto lety bylo holičství v každém městě i vesnici. Muži se doma prakticky vůbec neholili a chodili jen k holiči. Devastace tohoto řemesla započala s příchodem komunistů k moci v únoru 1948 a když se rozmohla pomluva, že břitva je z hygienických důvodů nebezpečná, pánská holičství postupně během dalších desetiletí zmizela úplně.

Miluju tradice

Tradice jsou na žebříčku mých nejoblíbenějších věcí hodně nahoře. Bez nich nemůžu žít. Obnovuji staré a vymýšlím si jak na běžícím pásu nové. Takové, které se týkají třeba jen naší rodiny. Oživení starého poctivého řemesla, to je voda na můj mlýn. Pryč se post-socialistickým způsobem myšlením, že věnovat se řemeslu, vyučit se mu a dělat ho pak dobře, je něco podřadného! Mám plné zuby všech těch key account managerů nebo asistentů prodeje ( dřív to byla prodavačka, že). Pokud nezametáte ulici nebo nekopete výkop, jste jmenován ve firmě manažerem čehokoli. Chápu, líp to vypadá.

Protože, jak zmíněno, miluji tradice i jejich symboly, které přetrvaly staletí, tak se mi líbí vzor tří barev, který najdete téměř ve všech barbershopech. Jedná se o charakteristický barber pole. Jeho tři pruhy, bílý, červený a modrý. Symbolizují obvazy, krev a žíly. Toť odraz tradice chirurgické praxe barberů. Kupříkladu otec moderní chirurgie Ambroise Pare začal svou kariéru právě jako barber.

Jak poznáte barbershop?

Ha, ha, vtipné. Pochopitelně se to píše venku na ceduli. Ale, pokud vstoupíte, je vám to jasné hned.

Je pravda, že barbershop není kadeřnictví. Taky nemá být. To ovšem neznamená, že pokud se jedná o ryze mužské prostředí, stanete uprostřed  krčmy, kde přebývá muž, který – jak s oblibou někdo říká – má smrdět. Jde o místo, kde vládne styl a vkus. V mužském pojetí, pochopitelně. Je skvělé, že pánská holičství znovu ožívají. Haleluja!

Mnohé barbershopy napříč Českou republikou, kde se muži mohou dát stylově ostříhat i oholit jsou toho důkazem. Rozhovor s majitelem jednoho z nich si přečtěte ZDE👈

Barbershop, pro mě, nese americký koncept, hlavně ten vizuální a zároveň oživuje zapomenuté tradiční české řemeslo, což je úžasné. Dříve se první oholení mladého muže považovalo za jakýsi rituál a vstup do světa dospělých. Chlapec dostal taky poprvé dlouhé kalhoty – myšleno oblek – do té doby chodil takových tříčtvrťácích. Koukněte se na filmy, které vypráví příběhy z 30. let – uvidíte je tam.

Tak chlapci, jak jste na tom?

Nechci českým mužům sahat do svědomí – existují i výjimky – ale řekla bych, že většina z nich nepatří zrovna mezi módemany, kteří se dostatečně starají o svůj zevnějšek, vlasy, vousy, všechny možné chlupy odkudsi trčící. Kteří taky přiměřeně pánsky voní a jejich oblečení je čisté, vkusné a perfektně jim sedí.

No, tak nic….

Italové to nejsou, ale… Moje naděje umírá poslední.

Cokoli jsem četla na internetu o barbershopech, bylo tam především zdůrazňováno, že jde o místo jen pro muže, kde žena nemá, co dělat. Mně to přijde v pořádku.

Ne že bych považovala muže za nějaké ušlápnuté chudinky, které se musí schovat před svými ženami do barber klubu, pohovořit si s ostatními pravými chlapy, dát si whisku a být na chvíli sami sebou. Vůbec ne! Muž ukazuje svoje sebevědomí a podpoří svou atraktivitu pro ženy tím, že o sebe, v rozumné míře, dbá.

Chlapy, jděte do toho! Nechci vám brát iluze, ale pro ty z vás, kteří chtějí upoutat pozornost žen, mám informaci. Ženské, když společně žvaní u vína a básní o nějakém muži, je to vždy někdo, kdo vykazuje mnou výše zmíněné parametry. Viz pasáž, kde je zmínka o Italech + pár řádků výše. Tak se tužte!

Nezapomeňte si přečíst rozhovor s majitelem Kulturního barbershopu Lukášem Zeleným. Fandím všem bojovníkům za obnovu poctivých tradic. Rozhovor si PŘEČTĚTE ZDE 👈