Ohledně novoročních předsevzetí je zajímavé, že zeptám-li se v prosinci kohokoli ze svých klientů, studentů i přátel, všichni shodně tvrdí, že si žádná novoroční předsevzetí nedávají, že je to nesmysl, že si rádi stanovují cíle během celého roku. Ovšem na čtvrtečních hodinách Pilates je první tři týdny v lednu pak narváno k prasknutí a se stálými účastnicemi tohoto kurzu se těšíme, až to v únoru opadne a nás bude zase stejný počet jako obvykle během roku. Že by to bylo nějaké to novoroční předsevzetí?
Ať chceme nebo ne, konec starého a začátek nového roku je obecně vnímán jako doba stvořená k bilancování a hodnocení. V naší rodině na konci roku moc nebilancujeme ani nic nehodnotíme. Jediné, co ve smyslu rekapitulace uplynulého roku děláme, je milý zvyk povídání si nejen u štědrovečerního stolu. V podstatě celé Vánoce vzpomínáme, co jsme za ten rok zažili, co bylo nového ( pejsek ), co se nám líbilo ( společný čas – výlety…), hodiny a dny si prohlížíme rodinná fotoalba ( dělám je přes dvacet let a stále každý rok a nepolevuji…), naše děti se smějí oblečení, které jsme nosili, účesy, které jsme měli v roce 1998…Mám to moc ráda.
V někom by začátek nového roku mohl vzbuzovat naději a odhodlání začít něco nového a s elánem a vervou se do to pustit. Někdo patrně hned na konci prosince přelouská několik motivačních článků, popř. citátů o tom, jak se zase od ledna nakopnout, jak si stanovit ty správné cíle a jak si udržet disciplínu a neuhnout z cesty vstříc světlým zítřkům.
Přiznám se, že já léta letoucí prvních pár týdnů roku vyloženě nesnášela. Po Vánocích, které miluju, přišel pro mě nekonečný počet týdnů zimy, zatažené oblohy, bez sluníčka, jaro v nedohlednu…Verva, elán, cíle? Neznám! Někdy jsme na sluníčko a jaro čekali až do konce dubna ( pak tedy hned udeřilo léto). Až loni jsem leden a únor vzala na milost a ten čas jsem si opravdu užila ( vše je jen v naší hlavě, že?) Kdy jindy přečíst všechny ty knihy? Kdy jindy sledovat dobré filmy a pít teplé alkoholické nápoje u krbu….?
Ať už vnímáte konec roku a začátek nového jakkoli….
Některé se mi daří na 100%, s některými se stále učím pracovat, některé mi nejdou. Ale snažím se.
Nebojte se postavit se za to, čemu věříte, i kdybyste za tím měli stát sami. Co je komu do toho, co VY děláte?
Někde jsem četla…Když děláte to, co máte rádi, poznáváte, co je svoboda. Ale když máte rád to, co děláte, poznáváte, co je štěstí. Tak hurá do toho!
Kdo tvrdí, že něco nejde nebo že je to blbost, ať nezdržuje toho, který to dělá.“ (čínské přísloví)
Já jsem chodící motivace, chodící optimismus a keep smiling na dvou nohách, ale – jako každý – mám tu a tam období, kdy to výše zmíněné neznám a nechci znát. Útlum, kreativita na nule, slovo motivace je sprosté slovo. Nedokážu identifikovat, co ve mně pak opět vzbudí chuť zase začít něco tvořit, něco nového se učit a jet na kreativní vlně, ale po období temna, obvykle vyjde slunce a já jedu zase jako fretka. Přijde mi, že slovo MOTIVACE bylo a je za poslední léta velmi nadužívané, že tak trochu nevím, jak se k ní postavit. A co vy? Tvoříte? Co vás nakopne, že pak sršíte energií? 🙂
„ Žádejte o to, co chcete, a buďte připraveni to dostat. „(Maya Angelo)
Chovejte se tak, jak chcete aby se chovali k Vám. Všichni to znáte, ale jak vám to jde v praxi každodenního života? Opravdu to děláte – jak říkají moje pubertální děti – dvacetčtyřisedm ? Tak jen pro jistotu – opakování je matka moudrosti.
Ať už dobré nebo špatné, vaše činy, slova a myšlenky se vám vždy vrátí.
Porovnávání zabíjí spokojenost víc než cokoli jiného. Nemám porovnávání ráda a pokud jsem si toho vědoma, tak neporovnávám nikdy nic a nikoho. K čemu to je? Není více subjektivní věc na světě než porovnávat dva lidi, dvě věci, dvě místa…, co je lepší, co je zajímavější…
Zkuste si to – vědomě neporovnávat v běžném životě. Usnadní Vám to život. Hlava nebude tolik šrotovat a bude lehčí. Opravdu. Take it easy.
Tento bod je pro mě dost problematický. Dělám, co mohu, ale ideální stav, který by dle knih osobního rozvoje znamenal každý den věnovat sobě, vybalancovat práci a osobní život, odpočívat, ještě si daný den večer zhodnotit, poděkovat za něj tím, že sepíšu body vděčnosti apod – tohoto ideálu asi nikdy nedosáhnu. Ne že bych se nesnažila. Po přečtení té které knihy, jsem používala speciální tabulky, diářky, měla jsem systém. Byla období, kdy mi to šlo lépe, ale jindy vůbec. Tabulky vděčnosti mnohdy zely prázdnotou. Stačilo mi to, že to vím sama, a pro sebe. Na konci dne jsem byla vděčná, že si lehnu a děti si daly k večeři včerejší rohlík.
„Neuděláš-li si dnes čas na zdraví, uděláš si ho zítra na nemoc.“ (čínské přísloví)
Nové všudypřítomné heslo. Dřívější názor, že peníze ne/jsou zlo, je už zapomenuto. Vím, že to není jen o penězích. Jasné. Jen si myslím, že je třeba s penězi i se slovem hojnost zacházet rozumně.
Hojnost, nehojnost – když je peněz málo, nervujeme se. Když více, předvádíme se. Jsou důležité, ale ne nejdůležitější. Ale to by bylo na knihu.
„Odmalička slýcháme, že peníze štěstí nepřinášejí. Přesto všichni žijeme tak, jako bychom se o tom potřebovali přesvědčit.“ (Zlatan Ibrahimovič)
Můj oblíbený citát od neznámého autora: „Všichni jsme jako lodě v přístavu. Loď v přístavu je sice v bezpečí, ale proto se lodě nestaví.“
Moje oblíbené slogany spojím do jednoho: neexistují problémy a chyby, jen výzvy a možnosti, jak to udělat příště lépe. Jo jo….Je to tak.
„Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. „(Albert Einstein)
Poslední bod je pro mě velmi osobní, ale i tak si ho sem na závěr dám. Letošní rok 2019 byl pro mě speciální. Objevila jsem se v únoru v online světě, začala jsem následně psát blog, sama si vyrobila web, strávila jsem tím týdny a měsíce. A všechno to kolem, co jsem se naučila a vyzkoušela, bylo pro mě hodně nové. Dnes tolik oblíbené – vykročení z komfortní zóny, to nebylo! Byly to přímo skoky z komfortní zóny…. Pointa je v tom, že mě to opravdu baví. Pár kriziček jsem taky měla, ale když se ohlédnu zpět….Pro někoho hloupost, pro mě MOTIVACE ( chi chi ) jít dál.
Líbí se mi to a o tom život je.
Takže na konec jeden citát o mém 2019.
„Kdykoli tě napadne něco vzdát jen proto, že to příliš dlouho trvá, ohlédni se, jakou cestu jsi doposud ušel a jaké překážky překonal. Mysli nejen na to, kolik ti zbývá, ale i na to, kolik už máš za sebou. To za tebou se jmenuje úspěch, to před tebou výzva. A obojí je důvod, proč to nevzdávat.“ (Muhammad Ali)
Přeji vám všem krásný nový rok a užijte si podle svých představ
Klára❤