Tak mohli bychom se tu bavit, jak optimisté vidí vždy onu, milionkrát zmíněnou, sklenici napůl plnou a ne napůl prázdnou, jak je povznášející vnímat vždy a všude krásu v člověku i přírodě, jak je úžasné být autentický a opravdový 24 hodin denně. Ok. Proč ne. Taky na to dojde, ale naším hlavním jmenovatelem na cestě k celoživotnímu optimismu bude ZODPOVĚDNOST. Zvláštní? Jdeme na to….
Na začátku musím říci, že optimisté jsou moje krevní skupina. Jsem opravdu ráda, že se mi optimismus se stoupajícím věkem, zkušenostmi a snad i nadhledem poměrně dost zlepšuje. Nejenže mám vždy tu proklamovanou sklenici vždycky plnou, ale opravdu s radostí a potěšením si užívám každý den a vidím v lidem to dobré. No, někdy to dá fušku, ale každodenním tréninkem ve stylu: Jsem zdvořilá, milá a usmívám se na všechny ( i na ty, kteří se na mě mračí a koukají jak kakabus ), se hodně zoceluju 🙂
Co Vás baví nebo by Vás bavilo, ale zatím jste se k tomu neodhodlali?Nebo Vám naopak něco vadí? Cokoli kolem vás? V tzv. veřejném prostoru? Ve vašem městě nebo vesnici?
Věnujte pozornost a zajímejte se o to, co Vy chcete, baví Vás to nebo to považujete za důležité. Pak se pusťte do akce.
S trochou snahy a štěstí můžete ovlivnit úplně všechno. VŠECHNO. Mějte nápad, vytvořte událost na Facebooku, požádejte přátele o sdílení a a budete koukat, co se začne dít. Takhle se loni sešlo na Václavském náměstí pár tisíc lidí. Ale tak velké to být nemusí. Zaměřte se na něco konkrétního.
Můžete velmi snadno ovlivnit dění na své mikroúrovni, ve Vašem mikrosvětě. Tam, kde bydlíte, kde máte kamarády.
Stejně jako s každým učením se nového, postupujte po krůčcích. Inspiraci můžete čerpat kdekoli, nejen na internetu.
Není nutné pokoušet se proniknout do všeho a vědět o všem všechno a ke všemu se vyjadřovat.
Nevyjádřili jste se k MeToo, volbám nebo aktuální politické kauze a nemáte na to názor? Je to jedno. Jestli to není Vaše téma, nechte to být. Věnujte pozornost tomu, čemu chcete Vy. Jde o vzácný čas Vašeho života a není ho neomezené množství.
Bezcílné kňourání nad nespravedlností světa a vyčerpávání se nad množstvím informací o bezpráví a křivdách, je naprosto zbytečné, pokud se shodneme na tom, že duchaprázdně čučet dvě hodiny do mobilu na novinky na fb zdích nebo se utápět hodiny denně v depresivních zprávách, Vám moc neprospívá. Dělejte něco, co Vám udělá dobře.
Když se do něčeho pustíte, nečekejte obdiv, pochvalu, peníze. Nic takového. Pokud to uděláte sami za sebe a ze sebe, bude to mít na Vás, Vaše zdraví, Váš pocit zadostiučinění a na Váš život neuvěřitelný vliv.
V opačném případě, mějte na paměti, že nepravé vede k nepravému. Proč dělat to či ono, jen abych byl vidět, že to dělám, proč si koupit fake kabelku, proč lhát, když nejde o život, proč dělat morální kompromisy. Mějte trochu sebeúcty.
Budete mít sami sebe víc rádi a tak se poznají optimisté 🙂
Velmi.
Začněte se změnou u sebe. Nemusíte organizovat celostátní charitativní akci, když nevíte, jak na to. Přijměte zodpovědnost za Váš život a vyplňte svůj čas, tak abyste byli VY spokojeni. Jak se dnes říká: Vystupte ze své komfortní zóny! Bude to lehce náročné, můžete se možná zpočátku cítit trapně nebo divně, ale udělá Vám to dobře.
Pokud k vystupování z komfortní zóny není Váš šálek kávy, dělejte prostě, co je Vám příjemné. Ať už to bude „ jen“ pravidelná procházka s Vaším milým/ Vaší milou, v klidu a pohodě si popovídáte a uděláte z toho tradiční každotýdenní milovaný rituál, nabídnete pomoc přátelům při stěhování, vyrazíte se třemi kamarády na úklid místního lesoparku, přihlásíte se jako dobrovolník na místní akci, kterou máte rádi a její podpora Vás bude těšit.
Já obvykle nejsem iniciátorkou nebo přímou organizátorkou akcí, ale ráda se jich účastním jako dobrovolník. Nejen proto, že dobrá věc udělá dobře nejen na duši, ale vždycky je to i skvělý čas, který strávíme celá rodina všichni pohromadě nebo s kamarády. Většinou zažijeme dost legrace a máme čas si i popovídat.
Společných zážitků je pak spousta. Například na čištění řeky Sázavy na kanoích na začátku března, tři stupně nad nulou, šedivo, mlhavo, zima. Moje vystoupení z komfortní zóny probíhalo tak, že z důvodu rovnoměrného rozdělení účastníků na kanoe, jsem byla usazena na kanoi jako kormidelník a naše Nikolka jako háček. Na vodu jezdíme s bandou kamarádů léta, ale nikdy jsem nekormidlovala. Dávám rozkazy ze špičky 🙂 Na dotaz: Máte zkušenosti na kanoi? Já: Jasně, jezdíme na vodu léta. Ok. Nasednu, ovšem pádlo není kompatibilní s tím, že si pletu pravou a levou stranu, kanoe si dělá, co chce. Niki pádlování nebaví a moc mi nepomáhá . Takže, když jsem po dvacáté musela dokormidlovat kanoi ke břehu zarostlému kopřivami, nějak „zakotvit“, s Niki vystoupit přes křoví na břeh, jít čistit břeh, odnosit hroudy zabláceného odpadu, pak zase z toho samého místa nastoupit, někdy i s nákladem harampádí, např. rozebrané palubní desky auta. Byl to zážitek a rádi na tu akci vzpomínáme. I můj muž, který se nikdy za dvacet let na vodě „necvakl“ – až ten rok, v těch třech stupních Celsia 🙂 Byly to prostě silné zážitky 😀 Máme tu akci moc rádi.
♣Najděte si něco, co Vás baví a těší.
♣Zaměřte na to svou pozornost, upřímně se zajímejte a bude Vám líp.
♣Převezměte zodpovědnost za Váš život a žijte ho s radostí a naplno.