Vděčnost má mnoho podob. Za co jsem vděčná já?

Dlouho jsem nevěděla, kudy na téma vděčnosti jít. Z mého pohledu je toho tolik, o čem lze psát a co sdělit. Pokud jedete trošku v seberozvoji, znáte spoustu technik a nástrojů, jak na SVÉ vděčnosti zapracovat. Co třeba deník vděčnosti? Máte? O tom tu ale psát nebudu. Začnu tím, co o vděčnosti říká náš vševědoucí Google. Údajně se počátek studia vděčnosti datuje cca do roku 2000 v rámci rozvoje pozitivní psychologie a daří se jí poměrně dobře. A to je fajn. Z wiki se dozvíte, že vděčnost je pozitivní odezva na laskavost, štědrost, pomoc nebo jakýkoli druh daru VŮČI dárci. DAR mě zaujal. Nicméně, já vnímám vděčnost i jinak, než jen že je třeba být vděčný vždy NĚKOMU ZA NĚCO.

ZA CO JSI VDĚČNÝ?

Jsem vděčná v životě doslova za VŠE. Protože tak jsem si to SAMA zvolila. Stejně tak jako MY VŠICHNI. Jestli jste ženatí/vdané/rozvedení/svobodní, žijete na samotě u lesa/uprostřed metropole/na sídlišti/na Bali, děláte ne/radi svoji práci, jací lidé jsou kolem vás atd – to VŠE JSTE SI VYBRALI a za to vše je třeba být vděčný.
Náročné životní období, nudná práce, arogantní šéf, kterého nemůžete vystát – to vše vás má něco naučit a to, že se to teď děje, v ideálním případě, oceníte až mnohem později. Jak jste určitě slyšeli v seberozvojových kurzech a četli o tom v knihách už tisíckrát, vše se děje z určitého důvodu, i když třeba teď nevíte proč. Buďte ZA TO VDĚČNÍ.

Máte pocit, že s vámi neustále někdo vorá a život vás vláčí, kam nechcete. Bude to tím, že sebou necháte vorat a necháte se vláčet. S největší pravděpodobností se to bude dít dál, dokud si VY SAMI neuvědomíte, že takto dál už ne, soudruzi. Možná přijde uvědomění v podobě nárazu, velké ťafky, možná přijde někdo, kdo vám to vaše zrcadlo nastaví. I v tomto případě platí to, co bylo řečeno – buďte vděční za vše. I za to vorání a vláčení. Byla to zkušenost a jak známo, bez zkušeností to v životě nejde.

VDĚČNOST A PATCHWORK MANKIND

Moc mě baví pozorovat lidi kolem, jak každý žije ve svém vesmíru. Mezi MÝMI LIDMI je i člověk, kterého znám už hodně let a přestože je úplně jiný než já – vyznává jiné hodnoty a žije vůbec tak nějak v jiném vesmíru – i tak mohu říct, že jsme dobří přátelé. Bavíme se o mnoha věcech a u každého druhého tématu mě jeho názor irituje. To mě na tom ale baví nejvíc. Učí mě to trpělivosti, respektu k názoru druhého a učí mě to necpat druhému svůj názor za každou cenu, což je mimochodem něco, co jsem se naučila a moc se mi to hodí v práci lektorky angličtiny. Když vydržíte číst dál, dojde i na to, níže.

CO TĚ IRITUJE, TO TĚ UČÍ

Ale zpět k člověku, se kterým se v 90% věcech neshodnu. Téma vděčnosti jsem nahodila v naší konverzaci poměrně nedávno a myslela jsem si, že VDĚČNOST třeba tu a tam kolem něj přece jen prošla. Omyl. What does wtf THANKFUL mean? Koukal na mě jako, když mě vidí poprvé v životě. Dlouhé ticho. On: Proč? Jak? K čemu? Nechápu, o co jde. Blank space. Nekecám. Nádhera. To bylo pole neorané. Takže jsem u kávy strávili hodinu a půl diskuzí o vděčnosti a já jsem měla pocit, že se celou tu dobu jen divil, do jakého SVÉHO světa ho ZASE tahám.

V minulosti bylo takových lidí mezi mým lidmi i studenty mnohem víc – rozuměj, ti, kteří jeli na naprosto odlišné vlně než já. Podstatný podíl na tom mělo i to, že jsem často ty svoje „učitele“ – např. při firemní výuce velmi arogantní ředitele velkých firem, kteří bezpochyby neřídili nic menšího než zeměkouli – dostala přidělené od jazykovky, ve které jsem pracovala, s tím, že já je určitě zvládnu. Sure.

ŘEDITELÉ ZEMĚKOULE

Jsem přesvědčená, že jsem je MĚLA ve svém životě mít. Jak jinak bych se naučila s takovými lidmi jednat? Po první drsné zkušenosti před mnoha lety s velmi nepříjemným manažerem mi bylo často fakt do breku a kolikrát jsem si tajně po hodině poplakala. Byla to velká škola a já jsem za to velmi VDĚČNÁ. Přimělo mě to sebevzdělávat se ještě víc v oblasti jednání s lidmi. Halejula.

Když mi přišel do cesty druhý a třetí a čtvrtý atd, víc a víc jsem bavila. Studovala jsem si, učila se a stala jsem se postupně v hodinách angličtiny mj ztělesněnou asertivitou, s chápajícím úsměvem na tváři a s pochopením a přijetím v srdci. Budhistický mnich hadr. Bavily mě reakce těch nabubřelých chlápků a bavilo mě to, že vím, že když řeknu to a to, tak a tak, bude následovat určitý typ reakce a odpovědi. Krása. Učení se v praxi.

A když se ohlédnu zpět, v určité fázi života mi už tihle ředitelé zeměkoule do života chodit přestali. Moje základní lekce už pravděpodobně proběhla a byl čas jít dál. To, že to takhle v životě funguje, mi nikdo nevymluví. Co se potřebujete naučit nebo si uvědomit, to vždycky přijde. Ať je to kniha, člověk, zkušenost a to jakéhokoliv druhu. Může mít podobu arogantního blbce nebo situace, rozuměj – kopance, který přinese uvědomění, které vám v jedné vteřině změní život.

CO JÁ A VDĚČNOST?

Z toho, co jsem doposud napsala, víte, jak to mám já. ZA CO JSEM VDĚČNÁ? Gratitude is my middle name, takže by to bylo na hodně tlustou knihu a i tak by to nestačilo. Musela bych doslova každý den přidávat nové a nové stránky.
Takže jen velmi krátce. Jsem vděčná za to, že JSEM. Že se každé ráno probudím a nadechnu se. That´s it.

VDĚČNOST KAŽDÝ DEN. DÍKY.

No a teď přece jen něco navíc. Každý den jsem vděčná především za lidi, kteří jsou kolem mě. Protože pokud by vám někdo vzal doslova všechno materiální, včetně vaší práce a posadil vás s holým zadkem na ulici, co vám zůstane?

Budete mít SAMI SEBE a lidi, kteří k vám nějakým způsobem patří. Takže hýčkejte sebe sama a vztahy, které máte. Jestli se nebudete starat o sebe sama, neužijete si ani ty skvělý lidi kolem vás a oni si neužijí vás. Ale to už je zase jiné téma…

Opatrujte se, buďte milí na sebe i ostatní a děkujte (si) každý den.

Krásný den plný vděčnosti

Klára❤