Byla jsem těhotná s první dcerou a bylo mi cca 26 let.

Angličtinu jsem neděla léta. Naposledy na gymplu a tam probíhala na velmi nevalné úrovni. Na základce jsem angličtinu potkala až po sametové revoluci, v mé osmé třídě ( ano, tolik je mi let :)) a učitelé angličtiny nebyli nebo neuměli anglicky. Učili se s námi a byli většinou o lekci napřed.

Na gymplu to s angličtinou bylo podobně neutěšené. Učitelé se střídali jak na orloji, každý půlrok nás učil někdo jiný. Angličtinu jsem na na střední škole moc nenaučila. Měla jsem po čtyřech letech jen chabé základy. Maturovala jsem z němčiny.

Přesný začátek nebo moment, jak mě napadlo, začít se učit anglicky, si přesně nevybavuju. Nejpravděpodobnější verze je, že jsem někde objevila starobylou učebnici na způsob Prokop´s family, ve které ještě pionýři stavěli přehradu. Otevřela jsem ji a zahořela jsem.
Takže ještě s mým milovaným prvním bubnem jsem začala jezdit do knihovny Britského centra v Pardubicích a začala si půjčovat učebnice a knížky.
Angličtina mě úplně pohltila. Každý den jsem si dělala cvičení z gramatiky, dívala se na BBC a CNN, kde jsem na začátku rozuměla každé dvacáté slovo, četla, psala a zapisovala si slovníčka do sešitu. Znáte to, ohnete jednu stránku napůl a píšete zrcadlově dva sloupce....Těch sešitů se slovní zásobou mám celou krabici. Číslovala jsem si je. Odhaduji, že jich je určitě přes třicet.
Mezitím jsem porodila první dceru a přesně za dva roky druhou.

Starší zlatíčko měla jako miminko potíže s usínáním a bylo třeba jí cca hodinu intenzivně houpat na ruce, dokud vám ta ruka neupadne. Vždycky jsem si sedla na postel, dala dítě do strategické houpací polohy a věděla jsem, že mám minimálně hodinku času, které strávím houpáním, což je trošku nezáživná činnost, pokud jí provozujete každý den.

Takže jsem si vedle sebe položila sešit s nepravidelnými slovesy a jela....znáte to....write, wrote, written, see, saw, seen.... Využívala jsem jakýkoli dostupný čas. Na pískovišti jsem seděla na lavičce, sledovala dítě a učila se slovíčka, na procházce sešit položený na kočárku. Anywhere.
Neděla jsem to s žádným konkrétním cílem. Např. stát se lektorkou angličtiny. Nic takového - já jsem prostě milovala ( a pořád miluju) ten jazyk. Bavilo mě učit se. Dělat každý den malé pokroky. Objevovat nové věci. Postupně rozumět víc a víc moderátorům na CNN, kteří měli kadenci řeči jako kulomet. Byla to radost. Bylo to flow.

Po nějaké době, když už jsem uměla víc, jsem se rozhodla udělat si FCE, mezinárodní jazykovou zkoušku na úrovni B2 ( více pokročilí - upper-intermediate) a tak jsem s hyperaktivním tříletým a batolícím se ročním dítětem začala doučovat doma školní děti. Ze 150kč na hodinu jsem si na FCE postupně našetřila (4200 Kč) V té době pro mě velké peníze. Mateřská byla 2500kč a vždy padla na plínky a sunar. Ten úžasný pocit, když jsem konečně nasyslila peníze a pak zkoušku udělala, byl k nezaplacení. Doučovala jsem dál. Metodiku jsem neznala. Byla to spíš metoda pokus omyl.

Během pěti let na mateřské dovolené s oběma malými dětmi jsem se naučila anglicky tak, že jsem úspěšně absolvovala i další mezinárodní zkoušky z angličtiny FCE (B2) a později CAE(C1) a mezitím ještě dvě z němčiny ZfD (B1), následně a později Goethe Zertifikat (C1).
Pak jsem vzala pár hodin týdně v jazykovce, co hlídání dovolilo....ale už je zase jiný příběh.

Každý den jsem se dívala na televizi na CNN. YouTube v té době neexistovalo, víme? Měla jsem na CNN několik oblíbených formátů, ale nejčastěji to byla talk show Larryho Kinga. Larry mi vyhovoval, jak byl klidný a uměl úžasně pokládat otázky. A mě bavilo, že týden po týdnu, měsíc po měsíci pomaličku rozumím všem těm globálním hvězdám, které jeho show prošly. Kromě jeho show jsem se dívala na zprávy, různé reportáže - měla jsem oblíbené moderátory a témata.
Jelikož modří již vědí, že se jednalo o prehistorickou dobu bez YouTube, sociálních sítí, Netflixu, aplikací a všech další technologických vychytávek, které vám učení angličtiny servírují jak na zlatém podnose, tak jsem musela číhat a hledat v televizním programu, kde budou něco dávat s anglickém znění, s titulky. Byla jsem ráda za cokoli.
K mým nejoblíbenějším programům patřily animované pohádky, většinou klasiky, které jsou stejné u nás i v anglicky mluvících zemích, ale i ty, které nejsou typicky české. Nahrávala jsem si je na videokazetu - ano, milé děti, takovou věc někteří z vás ještě taky pamatují 🙂 - a pak strávila několik hodin s každou z nich.

Jak? Měla jsem blok a propisku, zastavovala jsem si záznam a přepisovala jsem si jejich znění. Byl to poslech, psaní i učení se slovíček v jednom. Části jsem si případně pouštěla opakovaně. Poslouchala celé bez titulků, s titulky, poslouchala zároveň s čtením jejich přepisu apod. Z této doby si např. pamatuji slovíčko chain saw- řetězová/motorová pila, kterou v moderní verzi pohádky Jack and the bean stalk, Jack uřízne zmiňovaný stonek. Jelikož nejsem dřevorubec, moc jsem motorovou pilu v konverzaci za ty léta nevyužila, ale je to jeden z mnoha příkladů, kdy se vám fráze nebo slovíčko zaryje do mozku navždy 🙂

Podobně, ale ne stejně, to probíhalo se sledováním CNN. Zapisovala jsem si slovíčka nebo fráze, které jsem zachytila, ale neznala nebo fráze, které se skládaly ze slovíček, která jsem sice znala, ale ne v tomto spojení. Právě ta primitivní věc, jako zapisování si slovíček - když je neznáte a musíte je hledat, je skvělá věc. Zažila jsem hromady studentů angličtiny, kteří si za 90 min nenapsali ani čárku. Ten proces, když hledáte význam, "a po cestě potkáte" další slovíčka nebo spojení, která s tím souvisí, je nesmírně obohacující. Každý kontakt s angličtinou je dobrý.

Hodně jsem taky četla. Nejprve samozřejmě to, čemu jsem byla schopná porozumět. Pak jsem se dopracovala ke knížkám v originále. Bylo jich více, ale v té době jsem se zamilovala do britské angličtiny v Harrym Potterovi. ( A stala se fanouškem btw) Dělala jsem to tak, že jsem si šla koupit knihu, přelouskala ji a pak jsem si ve videopůjčovně půjčila kazetu ( zdravíme z pravěku :)). Závěrečné finále, když jsem za odměnu shlédla film po přečtení knihy v originále, bych přirovnala k orgasmu. Ta radost, blaženost a zadostiučinění! Prostě bomba 🙂 V druhé části série knih a filmů o Harrym Potterovi, už jsem pak chodila i do kina, milé děti. Přece jen to trvalo, než to všechno vydali a natočili.

Poznámka, knihu v originále můžete přečíst, pokud rozumíte cca alespoň 70% slovní zásoby. Za toho předpokladu pochopíte děj a neskutečně vám to pomůže ve vašem pokroku v cizím jazyce. Nestresujte se, že nerozumíte všemu. Já čtu knihy v anglickém originále léta a taky vždycky nerozumím každému slovíčku.
Mnozí studenti angličtiny mají pocit, že čtení je aktivita, které není třeba věnovat zvýšenou pozornost. Možná jim připadá, že čtení je pasivní činnost, při které se v podstatě "nic neděje". Jsme potichu, nemluvíme, nic nepíšeme.

Za ty léta, kdy učím, opravdu plamenně ( nepřeháním :)) obhajuju čtení jako absolutně nezbytnou součást na/učení se cizího jazyka ( btw i toho našeho ) Je to prostě krása, která se odehrává v tichu Vstřebáváte přirozené vazby v angličtině (kolokace) ani nevíte jak. Pokud se připravujete na mezinárodní jazykovou zkoušku, čtěte v originále jak o život. Moc vám to pomůže

Moje oblíbené téma. Před časem, když jsem měla svoji jazykovku, jsem na jejím webu psala i blog Z deníku paní učitelky a měla jsem tam článek o mých zkušenostech a zážitcích na téma : studenti angličtiny a gramatika. Mrzí mě, že už je i webem jazykovky v propadlišti dějin. Pokusím se vám tedy lehce nastínit, jak to mám s gramatikou já.
Nesmírně mě baví, když existuje pro studenta v angličtině něco, co nesnáší, nebaví ho to a nejradší by to vůbec nedělal. Pak vymýšlím možnosti, co a jak v hodinách angličtiny dělat, aby ho/jí to bavilo. Nejradši mám, když se mi ho/jí/je podaří vyloženě pro gramatiku nadchnout. Někteří dost odolávají, musím říct :). Ale výzva je vždycky přijata 🙂 A většinou výše zmíněné se týká právě gramatiky.
Baví mě, jak skrze další dovednosti jako je mluvení, poslech, čtení, psaní atd lze propašovat ke studentovi gramatiku, aniž by si to všiml.

Já jsem se gramatiku učila podobně, pomocí všech ostatních dovedností - když jsem poslouchala, četla si, mluvila, dělala si poznámky z učebnic, přepisovala pohádky a poslechy. Ale protože angličtina byla a je moje láska, strávila jsem zcela dobrovolně svůj volný čas i s učebnicemi gramatiky - doporučuji třeba sérii English Grammar in Use ( v současné době existuje pro všechny úrovně) . Prošla jsem je vždy kapitolu po kapitole. Všechno přečetla a udělala všechna cvičení. Cvok, řeknete si. Jojo, asi jo, ale děsně mě to bavilo. A tam je ten klíč, řekla bych. Dělat věci ne z donucení, ale z radosti.

Další skvělá knížka k procvičení gramatiky je taková, kterou určitě znáte. Jeden student se mi dokonce bál říct, že jí používá, protože ji považoval za úplně out a old school, že už nic víc old school být nemůže. Ale je výborná. Fakt. Je žlutá - Cvičebnice anglické gramatiky. Pamatujete? Projděte si jí stránku po stránce a přeložte všechny věty. Až to budete mít hotové ( podotýkám - všechny přeložené věty si pište do sešitu ), dejte si to ještě jednou celé znovu. Celou žlutou. Teď klidně bez psaní do sešitu. Jak se vám zpřesní vyjadřování v angličtině, to jste ještě neviděli 🙂

V době, o které píšu, jsem nepsala ráda. Když jsem se chystala na mezinárodní zkoušky, z donucení jsem alespoň nastudovala, co které zadání v rámci writingu po mě chce, ale to bylo z mé strany maximum. Později jsem v sobě nečekaně objevila lásku ke psaní ( a před pár lety začala psát blog).

Nicméně, psaní jako dovednost při učební cizího jazyka, je úžasná věc. Vysvleče vás do naha - najednou vidíte svoje english výplody zhmotněné a někdy to není hezký pohled 🙂 Studenti ho považují za opruz a hroznou dřinu, ale já mám za to, že se při něm naučí skoro nejvíc. U psaní musíte umět slovíčka i gramatiku, spelling a často i (něco) (vy)myslet 🙂

U mluvení platí jednoduché pravidlo - nebát se a otevřít pusu. Pokud nemáte s kým, mluvte si klidně sami pro sebe doma. Jste v kuchyni? Popisujte, co děláte. Do detailu. Vezmu do ruky konvici. Naliju do ní vodu. Zapnu konvici. Otevřu lednici.... Když vaříte a máte složitý recept? Bomba !
Pokud máte jakoukoli možnost mluvit s někým, na hodině angličtiny, v práci, na dovolené, v hospodě, jděte do toho!

Já jsem v době, o které teď píšu neměla výše uvedené možnosti. Byla jsem těhotná a doma na rizikovém těhotenství. Lektora, který by za mnu individuálně dojížděl, jsem si nemohla dovolit.
I když máte možnosti, časové, finanční nebo jiné, omezené, i tak se můžete naučit dobře mluvit. Jednou mi někdo řekl: Ty máš úplně přízvuk jak z jihovýchodní Anglie....Oxfordshire? A já na to: Of coooooourse....chi chi 🙂

Vždycky říkám, že když se chceš něco naučit, tak se to vždycky naučíš. Nic Tě nezastaví. Najdeš si cestu a možnosti, jak to udělat❤