Co je nejdůležitější, když se chcete naučit cizí jazyk?

Tak schválně. Zkusíme zapojit mozkové buňky. Než začnete číst tyto řádky, zkuste si sami tipnout, co je nejdůležitější, když se chcete naučit cizí jazyk.
Nemusíte se nijak omezovat, zkuste vymyslet opravdu cokoli.
Přemýšlejte.

Letitým pozorováním studentů angličtiny, jsem bezděčně zjistila a za ty léta pochopila, kde je zakopán pes.
Moc ráda vám to prozradím. Někteří budou možná zklamaní, jak jednoduché to je. Ale tak už to v životě chodí, moji milí. Věci jsou většinou velmi jednouché, jen my je komplikujeme, hledáme důvody, překážky a výmluvy. Hledáme často problém, kde není, ale věc je velmi prostá.
Nejprve si pojďme pár favoritů sundat z vaší pomyslné první příčky. Při učení se cizího jazyka existuje asi milion zásadních proměnných, které dohromady – pokud jsou ve hře – tak hrají jak orchestr. Vypíchneme si dvě z nich, které jsou samy o sobě velmi důležité a zásadní. Nicméně, bez té naší upcoming jedničky by to nešlo.
Pozn.: Každý z těchto níže zmíněných bodů by sám o sobě vydal na samostatný článek.

Jednička

Důležité v první řadě je: vůbec začít. Účastnit se kurzu cizího jazyka jakýmkoli způsobem, ať klasicky někam docházet, sám či ve skupince, mít online hodinu. Jakkoli, cokoli začít dělat. To, že se někdo opravdu odhodlá a rozhodne se věnovat svůj čas, energii a peníze učení se, je úžasné.

Dvojka

Další zásadní věc je pravidelný kontakt s danou aktivitou. V angličtině se to jmenuje foreign language exposure – takové vystavení se jazyku. Něco jako, když se vystavíte v létě na pláži na sluníčku. Tak se prostě a jednoduše zkontaktujete/vystavíte se cizímu jazyku nejčastěji to půjde.
Je to obehraný příběh, ale je to tak. Když budete řídit auto, vařit či háčkovat jednou za rok nebo každý den, tak to bude sakra rozdíl ve vašem umu a cviku. I v tom, jak moc jistě a sebevědomě se budete při té činnosti cítit. Do jaké míry budete vědět, co a kdy říci nebo udělat. Jak to aplikovat u angličtiny? Takže například shlédnete pětiminutové video na Youtube, přečtete si kraťoučkou zprávu v angličtině nebo se naučíte dvě nová slovíčka a to každý den. To máte sedmkrát týdně. Ju? To bude fičák. Pak vám to půjde jak po másle a úspěchy se dostaví.

Příběh vám napoví…

A co je ta slavná úžasná dovednost, která vám zajistí to, že vás bude cizí jazyk provázet celý život, vy budete směle konverzovat, zeptáte se na cestu, popř. někomu poradíte, budete rozumět textu písně a budete oslňovat své okolí svou skvělou výslovností, slovní zásobou i zvládnutou gramatikou zároveň.
Ještě předtím, než odhalím tuto všem známou věc, vám povím dva krátké příběhy. Pravděpodobně během čtení na to přijdete sami.
Jeden můj student byl jeden z deseti tisíc studentů, který opravdu neměl na cizí jazyk buňky. Stává se to zcela výjimečně, ale tady to bylo nesporné. Flexibilita nutná k vytvoření zcela jednoduchoučké věty v angličtině tam chyběla. Tempo nebylo pomalé, ale slimáčí. Poslechy bylo téměř nemožné dokončit. Bylo nutné audionahrávku rozebrat na prvočinitele a ani tak to nebylo „zcela jasné“. Bylo to náročné a dlouhé. Ale pracovali jsme spolu neúnavně a pomalu, ale jistě dál a dál…

Druhou osobou v našem příběhu je studentka, která měla – jako většina populace – lepší předpoklady k naučení se cizího jazyka než výše zmíněný student. Šlo jí to zpočátku výborně. Prvních pár hodin jela jak po másle. Bylo to krásné. Nicméně, po prvotním nadšení a po uplynutí pár týdnů, kdy jsme vyčerpali oprášené školní znalosti, to začalo vypadat tak trochu jako práce. Nadšení lehce opadalo, ačkoli jsem jako lektorka dostávala pravidelně pochvalu, bylo jasné, že to asi dlouho nevydrží. A opravdu, po pár týdnech jsme dostala zprávu, že učení angličtiny vzdává, že to nemá cenu a vlastně na to není čas ani nálada. Ok. Jasné, každý máme v životě různé priority. Nicméně, takový příběh jsem se studenty již zažila několikrát. Je to VŽDY stejné. Téměř identický průběh.

A vítězem se stává….

A jaký je rozdíl mezi studentem číslo jedna a studentkou číslo dvě? Ten první pán se učí již několik let. Tempíčko je stále velmi pomalé. Ale, drží. Jede dál. Kráčí pidikrůčky po cestě k plynulé angličtině. To, co on zvládl za pět let, ostatní měli za rok. No a co? Z každého úspěchu (anglicky mluvící cizinec ho zastavil a zeptal se na cestu a on mu poradil nebo v hotelu v zahraničí si vyřídil rezervaci i drobný problém) se společně radujeme. Je to radost.
Vítězem tedy je VŮLE VYTRVAT.
Je to velmi jednoduché. Zažila jsem stovky studentů, kteří při našem prvním setkání nebo na počátku kurzu – vyjmenovali kolikrát už začali a kolikrát pak skončili. Většinou začali na základní škole, teď jim je třicet, čtyřicet, padesát, šedesát a zhruba každých deset let začínali znovu, ALE nevydrželi.

Učím také studenty, kteří se mnou jdou léta celou moji lektorskou dráhu. Přišli se základy angličtiny ze školy nebo začínali zcela od bodu NULA a dnes je jejich angličtina velmi pokročilá. Diskutují o sportu, politice, stavebnictví, financích apod. Pochopili, že celoživotním vzděláváním, nejen že jim nekrní mozkové buňky, ale kvalita jejich soukromého i pracovního života získala v tomto ohledu na hodnotě. Nebojí se mluvit v zahraničí nebo při setkání s cizinci. Jejich rodinní příslušníci se tu a tam vdají nebo se ožení s anglickým rodilým mluvčím a oni pak s ním diskutují o Putinovi, globálním oteplování nebo si vyměňují recepty. Je to prostě nádhera.

Obdivuji tyto hrdiny všedního dne. Obdivuji i všechny ty, kteří se rozhodli v jakékoli fázi života či v jakémkoli věku učit se něco nového. Ale skláním se i před těmi, kteří v daném oboru či jazyku se sebevzděláváním pokračují, na cestě setrvávají a jdou dál a dál.
Jsou to borci.
Nezáleží na tom, jak jste dobří, jestli chápete pomaleji nebo vám to jde samo. Pokud nevytrváte, budete stát na startovní cizojazyčné čáře za svůj život mnohokrát. Ale i vás obdivuji, protože znovu začít vyžaduje odvahu.

Učte se cokoli celý život. Stojí to za to.
Klára 🙂