Kalhoty skoro nenosím aneb když žijete svou vášní

S radostí a potěšením vám přináším rozhovor s modistkou a kloboučnicí, organizátorkou prvorepublikových módních přehlídek a majitelkou muzea Jak se žilo za tatíčka Masaryka Marií Létalovou. Bylo to moc milé a zcela prvorepublikové❤

Jak jste se k tématu první republiky dostala? Vybavíte si nějaký první impuls?

Od malička se mi to líbilo. Sledovali jsme filmy pro pamětníky. Moje mamka je vyučená švadlena a byla jsem k tomu vedená. Nosila jsem šaty, kloboučky, chodila jsem elegantně oblečená od malička. Přišlo mě to úplně automatické. Teď taky nenosím kalhoty. Klobouky se mnou jdou celý život. Na gymplu jsem je nosila taky a tam jsem se seznámila s přítelem.

Co on říkal na Vaši zálibu a vlastně životní styl?

On tehdy začal působit v klubu vojenské historie Břeclav. Měli ve správě bunkr vojenského opevnění Řepíky na Pohansku. Každý rok pořádali akci k výročí mobilizace 1938 a jednou kluky napadlo, jestli bychom, já s přítelkyní jednoho z nich, nevymyslely nějakou módní přehlídku a tak tu akci na začátku nějak obvzláštnily. Začaly jsme s kamarádkou běhat po sekáčích a shánět šaty, které by tak zhruba mohly vypadat jako z té doby – klobouček, baretku, rukavičky.  A postupně jsem se začala zajímat, jestli by se daly sehnat i nějaké další a lepší věci.

První republika, má láska
Originál oděvy a klobouky z dílny Modiství Marlet, foto: Petr Koval

Kde jste je z počátku sháněla?

Hledala jsem na internetu a začala je kupovat. Byla jsem studentka, takže to byly spíše takové drobnosti a doplňky. Někdy mi někdo něco přinesl. Pak jsem začala pokukovat i po šatech, pro sebe i pro kamarádky. Hodně jsem kupovala na Aukru. Před 15 lety tam byly hodně cenově příznivé věci. Nejprve jsem kupovala jen věci na denní nošení a pak jak se to rozrůstalo, tak i oblečení na večer, spodní prádlo, pánské věci atd.

Jak jste se dostala k organizování módních přehlídek ve stylu první republiky?

Seznámili jsme se s kamarádem, který tehdy zakládal swingovou kapelu. Zpočátku ne úplně profesionálně, byla to spíše banda kamarádů. Ted už je ta kapela profesionální, hrají například v divadle ve hře Saturnin. Pořádali taky nějaké koncerty a akce a kapelníka napadlo, že bychom mohli dát dohromady módní přehlídku. Zjistila jsem, že by to bylo možné. Tak jsme začali dělat dobové módní přehlídky. Kamarádka, která má obchod s klobouky na náměstí Svobody v Brně, má i takový kloboukový klub a zhruba třikrát čtyřikrát ročně dělá setkání v Brně v Zemanově kavárně nebo v Denisových sadech. První přehlídky jsme začali jezdit s nimi a pomáhali jsme jim jako modelky. Měli jsme zpočátku originály jen klobouky a další doplňky, šaty byly většinou ze sekáče – střihově podobné těm dobovým nebo trochu upravené. Postupem času jsme se osamostatnily a já jsem viděla, že jsem schopná udělat pár tematických dobových přehlídek sama, tak jsme to začali nabízet ve spolupráci s kapelou nebo sami. A začali jsme jezdit.

Sraz autoveteránů ve Slavkově, prvorepubliková módní přehlídka, foto: Jiří Mátl

Sbíráte nejen oblečení z doby první republiky. Co ještě?

Sbírám hlavně oděvy a doplňky. Přítel zase věci spojené s vojenskou historií, první a druhou válkou. Sbírali jsme i věci denní spotřeby, tiskoviny, také nábytek.  Doma to máme vybavené z 90 % procent starožitným nábytkem, líbí se nám to. Líbí se mi nejen móda, ale všechno, i užité umění.

Jak vás napadlo založit muzeum?

Kapelník říkal, že toho už máme hodně a že by byla škoda to někde dlouhodobě nevystavit. Přemýšleli jsme, kde najít nějaké vhodné prostory tady v Lednici. Pak nám doporučil historickou budovu na nádraží, kde se například natáčel seriál Četníci z Luhačovic.

Ten prostor by byl vhodný např. pro nějakou tematickou výstavu, třeba Přednosta stanice. Bylo to ale malé, nad tím byly byty a hlavně bylo to na kraji Lednice. Nakonec jsme to zavrhli.

Pak nám byl doporučen objekt, kde jsme nyní. Je to bývalá fara. Hned jak jsme vešli, hned mi to evokovalo uličku řemesel v Technickém muzeu v Brně. Moc se mi to líbilo. Nechtěla jsem dělat jen tu módu, ale aby tam bylo od všeho něco. Četnická stanice, trafika apod. Ještě ten večer jsme si to načtrtli. Čerpali jsme také z knížky Městečko Lednice. Tam jsme se dočetla, co tu bylo v 30. letech za obchody. Asi rok jsme řešili byrokratické věci. Sháněla jsem další exponáty, které bych si normálně nekoupila, ale byly potřeba do celého konceptu, např. holičská křesla do holičství, pokladny, figuríny …V únoru před sedmi lety jsme to začali chystat. Dva měsíce každý den jsme tu s přítelem pracovali. Pomáhali nám rodiče a kamarádi.

První republika, má láska
Marie Létalová, foto: Boris Moskovský

Stává se, že si návštěvníci věci z Vašeho muzea pamatují ze svého života nebo ze své rodiny?

To říkají lidé často. Vzpomínají, že to měli doma. Takový klobouček nosila maminka. Jsou to spíše takové nostalgické útržky. Člověk by si myslel, že to bude zajímat starší lidi a že to mladé nezajímá, ale chodí sem hodně i mladé rodiny.

Dá se muzeem a kloboučnictvím uživit?

Uživit se tím není jednoduché. Není to můj hlavní příjem. Někde ve větším městě by bylo asi možné mít kloboučnictví a uživit se tím. Vím, že jedna modistka z Prahy, která vyrábí klobouky, teď s obchodem končí. Rozprodává vše a má problém to udat. Má formy, materiály…. Řešíme to i spolu.

Přes zimu máme muzeum zavřené. Je to nezateplený prostor, je tu zima. A jsme v Lednici, takže je to sezónní záležitost. Od března do října máme otevřeno denně kromě pondělí, o prázdninách denně, listopad a prosinec sem tam víkendy. Zkoušela jsem v minulých letech mít otevřeno listopad – prosinec alespoň o víkendech, ale mrznu tady a přijde jen pár lidí, kteří jsem zabloudí do Informační kanceláře.

Muzeum Jak se žilo za tatíčka Masaryka

Jak dlouho vyrábíte kloboučky a jak dlouho funguje Vaše modiství Marlet?

Když jsem na internetu začala nakupovat prvorepublikové věci, narazila jsem na paní, která prodávala dvě krabice starých kloboukových forem. To bylo dávno a naše muzeum ještě neexistovalo, ale říkaly jsme se i s mamkou, že bychom mohly zkusit ze starých klobouků něco upravit nebo je předělat podle dobových fotek a filmů.

Volala mi kamarádka, která vlastní v Brně obchod s klobouky, že se dozvěděla o možnosti vyučit se výrobu klobouků v Uherském Hradišti. Věděla, že o tomto uvažuji a měla bych zájem. Lze tam studovat zkrácené dvouleté studium s docházkou jednou za 14 dní v pátek na celý den. V září 2011 jsem začala. Jezdila jsem tam ještě s jednou paní z Litovle, rok po nás se přidaly další dvě paní.

Mohly jsme doložit maturitní vysvědčení, takže nám uznali klasické školní předměty a jezdily jsme tam jen na praxi a jednou za půl roku jsme absolvovaly odborné předměty jako materiály, výroba, a závěrečné zkoušky. Mám výuční list. Ten obor už je nyní pro nezájem zavřený.

Když jste studovala, vyráběla jste již v té době klobouky?

Jen pro sebe, snažila jsem se předělávat ty hotové. Když jsem se vyučila, začala jsem vyrábět nové volně na prodej a na zakázku. Mám pár stálých zákaznic, které nosí klobouky. V dnešní době většina lidí chodí sportovně oblečená. Je to každého volba. Často slýchám od žen, že se jim to moc líbí, ale nemají na to odvahu. Odrazuje je to, že se lidi po nich na ulici dívají.

 S tím musíte počítat, ale reakce jsou vesměs pozitivní. Vždycky říkám, že si na to zvyknete. Já nosím klobouky od 15 let každý den a nepřijdu si divně. Spíše si přijdu zvláštně, když vyjdu bez klobouku. Něco mi chybí.

Fascinátor z díly Marie Létalové – Modiství Marlet

Co se dříve se nosilo běžně, je dnes považováno za něco zvláštního až extravagantního.

Ano, je to i tou módou. Lidé jsou pohodlnější. Je jasné, že když někdo nosí hlavně tenisky a bundu, tak ten klobouk se k tomu nehodí. Ale můžete si vzít džíny, sako, lodičky a k tomu klobouček. Nemusíte nosit jen šaty, dá se to nakombinovat s moderním oblečením. Chce to mít cit. Jsou příležitosti, například svatby, kde maminky nebo svědkyně nosí fascinátory nebo malé kloboučky.

Co Vás na to nejvíce a nejméně na Vaší práci baví?

Nejvíc mě baví to zdobení. Ta kreativní část tvorby. Musí být ale na práci nálada, musí být nápad. Je to tvůrčí činnost. Někdy mám klobouk rozdělaný a nevím, jak na to. Taková ta klasická mechanická práce, u které se nemusí přemýšlet, je jednodušší. Když strávím napařováním vlněných materiálů delší dobu – jako například na praxi ve škole, nepříjemná je pak ta pára, horko a typický zápach. Doma si tu práci rozložím, tak jak to potřebuju a je to v pohodě.

První republika, má láska
foto: archiv Marie Létalové

Vy se inspirujete dobovými materiály a vzory. Je prostor pro nějakou inspiraci moderními prvky? Chtějí často zákaznice něco zcela jiného než to, co nabízíte?

Domlouvám se se zákaznicí při zakázce, vždy individuálně. Zdobím dekoracemi z mých klobouků nebo např. z Pinterestu. Je to vždy na domluvě. Někdo chce zdobnější, někdo na denní nošení spíše neutrálnější. Na klobouku mohou být pírka, květiny umělé nebo plstěné, francouzský závoj apod.

Dá se říci, že možnosti jsou v podstatě neomezené?

Ano, mohla bych dělat i extravagantnější klobouky, ale kdo to tady bude nosit? Když jsem dělala klobouky pro kloboukový klub v Brně na přehlídku, tak tam jsem použila opravdu repliky zdobení klobouků z konce 30. let. Ale to bylo pro přehlídku. To je něco jiného. Pro dnešní zákaznice se snažím vyrábět klobouky opravdu pro denní nošení. Klasické tvary jsou pro ně přijatelnější.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů❤

Klára Ubrýová
Klára je lektorka a blogerka. V současné době píše dva blogy - na blogu Klára na čaji o páté se věnuje tématům - etiketa a britská královská rodina. V tomto projektu propojila studium historie a angličtiny, které jsou jejími celoživotními vášněmi. Zabývá se královskou rodinou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a její rolí v dnešní době, ale i dynastiemi, osobnostmi a událostmi, které ji ovlivnily. Blog Z deníku paní učitelky čerpá z její dlouholeté praxe lektorky angličtiny a mentorky v oblasti jazykového vzdělávání. Miluje život, dobré jídlo, četbu, kavárny, filmy, moderní kaligrafii, inspirativní osobnosti, Českou republiku a asi tak milión dalších věcí....❤
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.