Jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace

Myslím, že kromě toho, že se lidé obávají vstoupit do tzv. lepší restaurace kvůli tomu, že by se tam necítili jistě a pohodlně, si možná také myslí, že nemá cenu, za jídlo utrácet tolik peněz. Pokud pro vás společná rodinná večeře nebo romantická večeře ve dvou, není ideálem společně stráveného času, v pořádku…

U nás doma máme rádi dobré a kvalitní jídlo. Rádi si zajdeme do dobré restaurace. Rádi také doma společně vaříme a pečeme a já miluji prostřít stůl ke společnému jídlu♥ O tom už více v našem osobním příběhu.

Příběh o našich gastronomických výzvách

Před mnoha lety, když naše holčičky byly opravdu malinkaté, jsme jezdili v létě autem na dovolenou do Itálie. Již v té době jsme byli bezesporu milovníci dobrého jídla, ale z dnešního úhlu pohledu ještě učedníci.

 Téměř každý krásný letní večer u moře jsme chodili s jedním miminem a jedním batoletem za horkých večerů po kolonádě plné obchodů a restaurací. A jedna z nich nás vážně zaujala. Každý večer totiž stála před vchodem do restaurace poměrně dlouhá fronta lidí.

jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace
jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace

Restaurace měla obrovskou venkovní terasu s desítkami stolů, s úžasnými bílými ubrusy a nádhernou květinovou výzdobou. Květiny byly prostě všude, okolo vás, na zemi, na bílých sloupech, nad hlavami hostů. Restaurace vypadala jako nádherná zahrada, plná bílých květů a slunce. Hemžila se lidmi, hučela stovkami hostů, voněla na kilometr daleko, ale i tak působila opravdu útulně a přitažlivě.

 Tato restaurace se specializovala na ryby a mořské plody. Můj muž i já jsme měli mořské plody moc rádi, ale v té době jsme je jedli opravdu velmi příležitostně. Každý den, kdy jsme vždy jak mlsní kocouři míjeli toto voňavé místo, jsme pokaždé zpomalili a zírali. Byli jsme rozhodnutí, že nelze odjet z tohoto letoviska, aniž bychom si užili něco z tohoto zázraku. Náš plán zněl jasně. Musíme si tady dát slávky.

Dáme si slávky?

Do té doby slávky jsme nikdy nejedli ( ale přáli si je ochutnat) a neměli jsme tušení, jak se s hrncem plných těchto mušlí popasovat. Zvolili jsme proto taktiku sledovat hosty restaurace při jídle. Plížíce se pomalým krokem a s tichými vzájemnými komentáři z ouška do ouška jsme si s mým mužem sdělovali poznatky a dojmy, co který konkrétní host dělá:….ahaaa, takhle to nabere, namáčí bagetu, ok….odkládá lastury….Snažili jsme, co to šlo, být taktní a nenápadní a při tom špitání jsme se těšili jako malé děti, až usedneme také k tomu krásnému stolu pod vinnou révou.

jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace
jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace

Jednoho večera jsme si tedy vystáli u vchodu frontu na volný stůl a užili jsme si opravdu krásný večer. Během večeře jsme opět trošku okukovali ostatní, ale opravdu už jen trošku. Praxe nás naučila nejvíce – jak je známo. Cvičení dělá mistra.

Troufnu si říci, že jsme ten večer nad hrncem slávek obstáli a byl to úžasný zážitek, který si od té doby dopřáváme pravidelně. Někteří naši přátelé mají z takové večeře obavy. Dostanete před sebe hrnec mušlí, finger bowl na umytí rukou, mísu/druhý hrnec na použité lastury, pečivo atd. Obavy však nejsou vůbec na místě. Pokud člověk zná alespoň něco málo z teorie, s klidem a rozvahou může zvládnout jakoukoli gastronomickou výzvu.

Byla to pro nás jedna z prvních příležitostí, užít si večeři v takzvaně lepší restauraci, se skvělou a milou obsluhou a dokonalým jídlem. Možná jednou z výhod bylo, že jsme byli cizinci v cizí zemi a tak nám naše případné nedokonalosti, co a kdy udělat nebo říct, byly prominuty. Nejdůležitější bylo, že jsme se chovali ohleduplně, byli jsme v klidu a tak jsme si mohli i uvolněně užít výzvy jako hrnec slávek nebo obří tác všech možných druhů ryb a mořských plodů.

jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace
jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace

Naše první návštěva v tzv. lepší restauraci u nás doma v Čechách spadá také do výše zmíněné doby před mnoha lety, když naše holčičky ještě jedly kaše a mixovanou zeleninku.

Restaurace byla na krásném místě v historickém centru Prahy, v barokním stylu. Těžké závěry, polstrovaná křesla, stoly s křivými nohami, úžasné lampy, svíčky a místo s atmosférou a pocitem pohodlí jak v huňaté dece po levandulové koupeli. Zkrátka nádhera. Opět, díky tomu, že se jednalo o jednu z našich prvních zkušeností z takové restaurace, si ji s mým mužem pamatujeme dodnes. A opět jsme se učili za pochodu. Číšník nám odnesl kabáty do šatny a usadil nás. Vybírali jsme z neuvěřitelných pokrmů o třech řádcích, dali si dobré víno a navnadili své chuťové buňky tak, že nám bylo jasné, že jednou za čas si budeme chtít takovou věc znovu dopřát.

A tak to taky je. Tu a tam vyrazíme do dobré restaurace na večeři. Dnes i s našimi velkými holčičkami, které vyrostly tak hodně, že si vyberou ve výborné restauraci z nabídky předkrmů. S prvňákem je to složitější.

etiketa stolování
jak jsme poprvé zašli do lepší restaurace

 Je to vždy skvělý společný čas, kdy si holčičky vezmou šaty a pidikabeličky a v ten večer jsou z nich dospělé slečny ( to už téměř jsou). Před večeří, nastrojení, jdeme na procházku městem, korzujeme, povídáme si a je to vždy výjimečné a krásné.

Pokud v takto strávené času shledáváte alespoň trochu potěšení, vyražte! Klidně jednou za čas, např. na narozeniny, na výročí a užijte si alespoň tříchodovou večeři. Uvidíte, jak skvělé to bude.

Jak známo, člověk se přizpůsobuje prostředí. Pokud noblesní dáma, které parta zedníků opravuje dům, pozve pány na kávu a dort, jsem si jistá, že se pánové vynasnaží chovat se tak, aby se dáma neurazila a cítila se dobře. Zkrátka i prostředí nás mění, buď kultivuje nebo naopak♥

Jak jít do lepší restaurace a užít si to?

Vyhraďte si na to minimálně část pozdního odpoledne a celý večer.

Nespěchejte. Vyražte z domu s velkým časovým předstihem.

Berte to jako výjimečnou a slavnostní událost. Všichni se krásně oblečte, jako když jdete do divadla.

Do restaurace jděte pěšky nebo pokud jedete autem, zaparkujte ho tak, abyste si mohli před večeří užít poklidnou procházku.

♥ Udělejte z toho událost. Budete na to rádi vzpomínat.

Jděte po ulici zaklesnuti do sebe jako dáma a gentleman a povídejte si. Procházejte se pomalu a prohlížejte si architektonické či přírodní krásy kolem sebe. Máte dost času.

♥ V restauraci vás číšník uvede na místo a úžasný večer může začít. S perfektním servisem a v příjemném prostředí i vy budete lepší. Vaše znalost etikety stolování nemusí být perfektní.

Bude to váš večer.

Klára

Klára Ubrýová
Klára je lektorka a blogerka. V současné době píše dva blogy - na blogu Klára na čaji o páté se věnuje tématům - etiketa a britská královská rodina. V tomto projektu propojila studium historie a angličtiny, které jsou jejími celoživotními vášněmi. Zabývá se královskou rodinou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a její rolí v dnešní době, ale i dynastiemi, osobnostmi a událostmi, které ji ovlivnily. Blog Z deníku paní učitelky čerpá z její dlouholeté praxe lektorky angličtiny a mentorky v oblasti jazykového vzdělávání. Miluje život, dobré jídlo, četbu, kavárny, filmy, moderní kaligrafii, inspirativní osobnosti, Českou republiku a asi tak milión dalších věcí....❤
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.